Lilky nejsou v našich končinách úplně běžné, ale díky výhodám samozavlažovacích truhlíků můžeme sklízet i my.
Lilky jsou příbuzné s rajčaty a vyhovují jim tedy podobné podmínky. Rostou nejlépe na přímém slunci a mají rády vysoké teploty. Sazenice přemisťujeme na venkovní stanoviště až v druhé půlce května, kdy jsou teploty trvale vysoké a nehrozí ranní mrazíky, případně je pro jistotu přes noc přikryjeme netkanou textilií.
PiLNÝ TRUHLÍK je díky samozavlažování pro pěstování lilků ideální. Rostliny potřebují spoustu vody a při jejím nedostatku mohou snadno zhořknout. Zejména roubované lilky potřebují hned od začátku vyvazovat, plody jsou totiž pro rostlinu velmi těžké a mohla by se zlomit. Hnojení lilků je pro bohatou úrodu nezbytné, hnojivo by mělo být bohaté na dusík a draslík. Můžete také přihnojovat žížalím čajem či humusem nebo kopřivovou jíchou.
Na každé rostlině doporučujeme nechat maximálně čtyři plody, a jeden na každé větvičce. Zbytek plodů je potřeba hned v začátcích odstranit, stejně jako pupeny a výhonky. Lilek sklízíme, když je slupka tuhá a lesklá. Pokud bychom se sklizní váhali, mohly by plody zhořknout.
Pro pěstování v truhlících se spíše hodí odrůdy s menšími plody, jako je například bílý lilek White egg nebo žíhaná odrůda Rotonda bianca sfumata di rosa. Můžete samozřejmě zkusit i tradiční lilky, Český raný, Nero, drobný Striped toga anebo spíše dekorativní Pumpin on a stick.
Škůdci a choroby
Většině chorob a škůdců předejdete už jen tím, že budete pěstovat v PiLNÉM TRUHLÍKU. Lilky totiž většinou churaví, pokud nemají dostatek vody a světla, nebo jsou zalévány na listy či příliš studenou vodou. Prospívá jim průvan a potřebují, coby rostlina první tratě, dostatek živin v půdě. Takže pokud zvolíte správnou velikost truhlíku a budete lilek zalévat a hnojit, měli byste se většině neduhů vyhnout.
